Prosinec 2016

Nápis na zdi

5. prosince 2016 v 14:52 | Mája |  Povídky
Moje čtvrtá olympiáda z češtiny... slohová práce na téma NÁPIS NA ZDI, útvar libovolný. Jak to dopadlo, si už můžete přečíst sami. :) Vyběhnu z budovy a dálkovým ovládáním odemknu černého forda. Při nastupování si rozepnu koženou bundu a rychle se natáhnu pro modrou houkačku, kterou připevním na střechu a zapnu. Zabouchnu dveře a dupnu na plyn. Jdeme na věc! Auto se řítí po dálnici směrem na západ, dokud mě souřadnice, které jsem obdržel, nepošlou na polní cestu, co vede k opuštěnému polorozpadlému domu. Hlavou mi běží otazníky a srdce mi buší jako o závod. Dostatečně daleko od budovy, která má být mým cílem, zastavím auto, vypnu houkačku a vystoupím. Dál musím po svých, hledaný nesmí vědět, že jsem mu na stopě. Už dva měsíce nám uniká. Zprvu se to tvářilo jako jednoduchý všední případ, ale ten zločinec je tak nedosažitelný! Před týdnem už jsme ho skoro měli, byla povolána i zásahovka… a zase nic. Na okamžik mě napadne, že v budově přede mnou hledaný není, že si s námi zase jenom hraje. Ale jdu dál a pevně věřím, že tentokrát se to podaří. Musí! Říkám vám, nikdy si nezahrávejte s bankovním lupičem. Připadá mi, že ke všem těm záhadným útěkům používá kouzelnické triky. Na chvíli, která mi připadá asi tak dlouhá jako mrknutí oka, se objeví a jako lusknutím prstů zmizí. Zatímco se plížím k rozbořenému domu, ozve se ječivý zvuk, kvůli kterému se mi rozezvoní v uších a na vteřinu mám pocit, že jsem dočista ohluchl. Uvědomím si, že to nebyl jekot, ale škodolibý smích, který výskot pouze připomínal. Rozběhnu se, běžím, jak nejrychleji dokážu, z kapsy kalhot přitom vytáhnu pistoli. Teď už mi neutečeš! křičí hlas v mé hlavě. Dorazím k budově a vpadnu dovnitř. Okamžitě však vím, že jsem opět přišel pozdě. Jediné, co na mě v budově čeká, je příšerný zápach od fialové barvy, která stéká po vlhké zdi. "Čáry, máry, zase jste mě nechytili!" A při tom jako by ke mně stále doléhal ten ječivý smích.