Prosinec 2015

Večerníčková éra

3. prosince 2015 v 13:56 | Mája |  Povídky
Dnes jsem jako každý rok psala školní kolo češtinářské olympiády. Nesnáším mluvnickou část. Přijde mi jako by ji sestavovali pro exoty, protože jak bych něco takového mohla někdy použít v praktickém životě? Slohová část se vždycky nějak vymyslet dá, i když je hloupý téma. Letos bylo "Když jsem ještě chodil spát hned po večerníčku". A já přece nebudu psát o tom, jak jsem byla malý škvrně...




Když dnes sedávám v koženém křesle uprostřed své prostorné kanceláře, občas se v myšlenkách vracím do doby dávno minulé. Do doby, kdy jsem byl mladý a ambiciózní, a kdy jsem se tvářil jako velký spisovatel.

Tenkrát vypadal můj den úplně jinak než dnes. Celé dopoledne jsem znaven prací prospal, až kolem jedenácté mě můj pes Matěj tahal z postele. Po šálku černé kávy jsem se z pruhovaného pyžama převlékl do teplákové soupravy a vyběhl se psem na vodítku na ulici. Půl hodiny jsme chodili po nábřeží, tedy já chodil ještě celý rozespalý, Matěj utíkal metr přede mnou. Obědval jsem v oblíbené restauraci okolo druhé hodiny odpolední. Někdy s přáteli, jindy sám. Užíval jsem si svůj život "velkého spisovatele".

Do práce jsem vyrážel pozdě odpoledne po dlouhém lenošení na gauči, i když pravda je, že občas jsem místo nicnedělání psával nové příběhy plné robotů, mimozemšťanů a dinosaurů. Moje práce byla přes celé město, a tak jsem jezdíval městskou dopravou, aby mě autobus vyhodil přímo před budovou televize. Mé působiště-malinké studio s houpacím křeslem a nízkou knihovničkou-bylo v nejvyšším patře a výtah věčně nefungoval. Celý udýchaný jsem tudíž vbíhal do studia na poslední chvíli a s vědomím, že děti už čekají. Věděl jsem, že už sedí doma před televizí, dávno v pyžamu a s vyčištěnými zoubky, a čekají na mou pohádku. Ach, jak dlouho už to je, co jsem dětem četl v televizi své příběhy.

Pokaždé mě z rozjímání vrátí do reality usměvavá slečna, která překročí práh mé kanceláře a řekne: "Tak, Martine, pojďte na scénu. Za minutu začínáme." Teď už totiž nejsem spisovatel, nedělám večerníček a neusínám v taxíku cestou domů. Povýšil jsem. Dnes dělám zprávy.