Kapitola devátá

8. prosince 2013 v 22:06 | Mája |  Stověžatá Praha aneb Život neživot

"No?" nadechne se Hanka a v jejím výrazu je napětí. "Napadlo mě, že bysme odešli všechny." Holky se zhluboka nadechnou, chtějí něco říct, ale já jim radši rychle skočím do řeči: "Samozřejmě vás nechci nutit! To ne. Je to jen návrh." "Vždyť na nás závisí celej seriál." Namítne Jana se zděšením v očích. "Já vím, vím to… ale co mám dělat? Mám padáka." "A co si ještě promluvit s Liborem?" navrhne Veronika opatrně. "To v žádným případě. Já se mu vnucovat nebudu." Zavrhnu rychle než stačí ještě někdo něco říct. "Ale… kdybychom daly výpověď všechny, chápete, byla by přece šance, že tě vezmou zpátky. Kdyby přišli o nás všechny…" uvažuje Hana nahlas. "Kde bereš tu jistotu, že nás všechny nevyrazí doopravdy?" ptá se jí Jana, vím, že se bojí, že přijde o práci. Tak jako my všechny.
"Tak to nechte být. Prostě pojedete dál beze mě." Ukončím pro mě nepříjemný rozhovor a zavolám Martinu, abych mohla zaplatit. "Ne. S tím nesouhlasím. Tým má držet při sobě." Ozve se rázně Hanka. "Hani… to je dobrý, fakt." Klidním ji. "Já dám výpověď taky." Odpálkuje mě. "Hani.." zkusím něco namítnout, ale okřikne mě: "Mlč! Verčo, Jani, jdete do toho s náma?" podívá se na ně hlubokým pohledem, co říká: řekněte ano. "Já nechci nic riskovat. Nevím…" odvětí Jana a mě přijde jako by se měla každou chvíli rozbrečet. Tohle její chování znám - neví si rady.
"Jo, asi jo.." zadrhne se Verče hlas, čekáme až bude pokračovat: "Měla bych."
Den poté si sjednáme schůzku s Liborem. "Tak pojďte dál, holky." Ozve se z pootevřených dveří po mém zaťukání. "Ehm, co tady d.." zarazí se Libor, když mě uvidí vcházet do místnosti, ale jen co si všimne ostatních, rychle se umlčí. "Chceme s tebou mluvit." Začne Veronika. "Pokud jde o padáka tady vaší kolegyně, tak ten samozřejmě pořád platí a platit bude." Zbystří. "To jsme si mohly myslet." Zasyčí potichu Jana a počká až se Hanča ujme slova: "Ne, ohledně toho jsme opravdu nepřišly. I když, vlastně se to toho týká." Odmlčí se a sleduje Liborův výraz. Kamenný. Pokračuje: "Víš Libore, shodly jsme se na tom, že už zde nemůžeme pracovat. Ani jedna." "Cože??" postaví se za stole a dělá, že nerozumí. "No nedělej, že nevíš!" vykřikne Veronika, která už nemůže snést jeho arogantnost. "Ten tvůj přístup." Oplatí mu arogantně. "Však ty už víš, o čem se mluví." Doplní Hana a naštvaně se zašklebí.
"Takže my odcházíme. Nezkoušej nás přemlouvat, to nemá cenu. Je to jednoduché. Domeček z karet - vyhodíš jednu, ostatní spadnou taky. Předpokládám, že rozlučkový večírek mít taky nebudeme, tak si jen vezmeme věci a hned vypadnem. Tak, jak si zřejmě chtěl. Jen Lenky, herců a ostatních pracujících je mi líto. Zřejmě tohle všechno.." rozpřáhnu ruce a otočím se dokola, : "je ztraceno. Škoda , ne?" "Vy přece nemůžete jen tak odejít.." namítá stále. "Ale jo, můžeme. Prosím tě, nedělej, že si hned někoho podřadného na naše místo nenajdeš." Ušklíbnu se. "A my ti zatím vyrobíme konkurenci." Dodá vítězoslavně Jana a otočíme se všechny k odchodu. Ale já si neodpustím: "Vůbec se mi po tobě nebude stýskat." Pošlu mu vzdušný polibek a hrdě odkráčím ven a holkami. Rozloučíme se s kalogy a jdeme vstříc nové šanci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama