No, ten má ale ránu!

27. listopadu 2013 v 22:24 | Mája |  Povídky
Asi bych to mohla věnovat mé paní učitelce.. :) A doufám, že tentokrát už je ten konec dostatečný.
Policisti by se takhle asi nikdy nezachovali, ale já na ty kriminálky moc nejsem, takže v tom nemám praxi. Každopádně jsem tam potřebovala dát tu sanitku ...;) Kdo mě zná, pochopí.



Ve čtvrtek jedenáctého jsem procházela třetí patro obchodního domu v Praze a překvapeně nahlížela do výloh. Letošní podzimní kolekce se povedla. Kabáty, šály, boty… a tu moje oči narazily na pánský butik. Těmto butikům nikdy nevěnuji pozornost, proč taky, ale dnes jsem zůstala zírat s pootevřenou pusou. Uvnitř stál mladší muž, soukal se do žlutorůžového svetru s obrázkem soba a uznale se na sebe díval do zrcadla. No, ten má ale ránu! Prolétlo mi hlavou a začala jsem se smát.
Otočím se k odchodu, stále se směji a všimnu si na eskalátorech muže v černém kabátu, s černými brýlemi na nose a s jednou rukou nepohodlně schovanou v kapse. Tak, ten je divný, pomyslím si. Už se chystám odvrátit zrak, když se muž rozběhne z jezdících schodů. Běží do třetího patra, kde stojím, a na něco hledí. Ne. Nehledí na něco, ale na někoho.
Muž v černém doběhne k butiku, u kterého jsem před chvílí stála, vytáhne ruku z kapsy a já s vyděšením zjistím, že v ní svírá pistoli. Zírám na něj, jen tak tak se udržím, abych neječela a v hlavě mi to začne šrotovat. Zatímco muž míří na chlapa v žlutorůžovém svetru, proběhnu obchod druhým vchodem přesně na opačné straně a děkuji bohu, že onen muž před zrcadlem není v obchodě sám, ba dokonce je tam docela přeplněno na tak malý butik. V jedné vteřině popadnu sledovanou osobu za ramena a zatáhnu jí do kabinky. Ne, to není kabinka … jsou tu nějaké dveře. Jen pro personál, stojí na ceduli. "Krizová situace." Řeknu šeptem.
Zkusím vzít za kliku. Hurá! Otevřeno! Pomyslím si a táhnu nuže za sebou dovnitř. Rychle a obratně zamknu dveře a sekundu poté na ně někdo vší silou buší. Člověk vedle mě se konečně vzpamatoval. Já se na něj otočím, zarazím se. Je možné, že i v tom odporném svetru se sobem, vypadá opravdu dobře? Věnujeme si s mužem pohled, rychlý, ale hluboký. Pak se vydám po obvodu místnosti a úzkostlivě hledám nějaký východ, záchranu. Nic. Tato místnost má jen jedny dveře. Je to v háji..


Vrátím se ke dveřím a … Kde proboha je? Hrkne ve mně. Zaostřím na dveře a zjistím, že je v nich obrovská díra. "Bože!!" vykřiknu tak, že to musí slyšet nejmíň celé třetí patro obchodního domu. Vyběhnu z místnosti pro zaměstnance a prudce se zastavím, když se přede mnou objeví nějaký muž. Vlastně tady nevidím žádné zákazníky, všichni někam zmizeli, po obvodu butiku je natažená červenobílá páska a městští policisti sem nikoho nepouštějí. "Co se stalo?!" snažím se vypáčit informace z chlápka, do kterého jsem málem narazila, dojde mi, že je to patrně taky někdo od policie, nebo že by za kriminální oddělení? "Slečno, opusťte střežený prostor!" vyjede na mě. Popadne mě za paži a táhne mě pryč. "Ale… no tak… dovolte… pane…" snažím se mu to vysvětlit. To, že mě nemůže jen tak odvést, ale on mě ani nenechá domluvit. "ÁÁÁÁ!!!" zaječím a nadšeně zjistím, že to na všechny muže v místnosti dokonale zapůsobilo. "Já sem svědek!" křiknu na osobu, která mou ruku stále ještě nepustila.
Vyslechli mě. Už vím všechno o tom, co se vlastně stalo. Muž v černém měl co do činění se v současnosti nejsledovanějším případem, o kterém jsem neměla ani zdání. (Zapsat si do diáře: Koukat alespoň na večerní zprávy!) Potřeboval odstranit svědky, mezi kterými byl i chlap ve svetru se sobem…
Výslech trval pár minut a odehrál se v jedné z velkých kabinek. Poté mě poslali domů. Vyjdu z kabinky a mířím k pásce, kde mě mají kriminalisté pustit. Po mých dvou krocích jejich směrem ale všichni běží pryč, všichni. "Co je?" divím se, ohlédnu se… Policisti i kriminalisté běží pár metrů za mužem v černém. Utekl, ale jak?
V butiku jsem zbyla já a stále ještě udivený chlapík, stále navlečený v příšerném svetru. "Jste v pořádku?" ptám se a přistupuji pomalu k němu. Rozšířenýma a vyděšenýma očima zírá kamsi za mě. Podívám se tam taky a … muž v černém na něj znovu míří. Má velký náskok před policejním sborem a pomstychtivý pohled na jeho tváři nepolevuje. Vystřelí.
Nechápu, jak může jeho výstřel být tak přesný! Zasáhne muže, který se sesul k zemi kousek od mé nohy v tenisce. Do očí se mi hrnou slzy. "Co mám dělat!? Je Vám něco??" zeptám se hlasitě muže na zemi a máchám mu přitom rukou před obličejem. "POMOC!" snažím se přivolat další osobu, ale nikdo nikde. "Musím zavolat sanitku! Do prčic!!" nemůžu najít v tašce mobil…
Sanitka přijede pět minut po mém volání. "Musí do nemocnice." Ohlásí lékař mým směrem. Překvapí mě, jak moc klidným hlasem hovoří. Nic neříkám, hrůzou nemůžu mluvit, natož myslet, co se to děje, co se to stalo… Nechám doktory dělat jejich práci. Přendají muže ze země na nosítka a utíkají po jezdících schodech, plných překvapených lidí, do prvního patra, u kterého stojí ambulance. Ani nevím, jak rozhýbám nohy, ale najednou běžím po schodech za nimi. Vyběhnu z budovy a ovane mě lehký větřík. "Slečno, my už s ním musíme odjet. Odejděte." Řekne netrpělivě řidič sanitky, který pomáhá s nakládáním pacienta. "Ano,já vím. Můžu jet s vámi?" můj hlas je chraptivý. Nervózně polknu a zjistím, že mám úplně vyschlo v krku. "Vy jste rodinný příslušník?" ptá se, jako by na mě měl hned začít řvát. "Ne, … ale já jsem svědek.. prosím... víte, co se tam stalo.." ani se neptám, podám to jako hotovou věc, a jelikož saniťákům odtikávají drahocenné vteřiny, naloží mě do zadní části taky.
Než vyjedeme, jen tak tam stojím, celá se klepu a dívám se na muže v žlutorůžovém svetru. Zdá se mi, jako bych měla omdlít, v tom mě někdo prudce posadí na sedačku v rohu. Sedím se zavřenýma očima, stále se klepu a po tváři mi stéká studená slza. "Bude v pořádku." Pronese při zvuku houkačky jeden z doktorů. Otevřu na moment oči a uvidím, jak se povzbudivě usmívá. Můj výraz zřejmě vypovídá o tom, že mu nevěřím a tak dodá rozhodným hlasem: "Opravdu."
Zase zavřu oči a na mysl se mi vkrade myšlenka na soba mrkajícího velkýma kreslenýma očima ze žlutorůžového svetru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama