Eliščin návrat - část 5.

30. října 2013 v 13:24 | Mája |  Eliščin návrat (pomyslné pokračování seriálu Gympl)

"Vladimíre.." zopakovala Eliška. "Já… nevím." Zvedla oči od krabičky k němu. "Nemusíš si mě hned brát." Zasmál se, přes stůl se natáhl a chytil Eliščiny dlaně do svých. Eli otevřela ústa, ale když z nich nic nevyšlo, zase je rychle zavřela. Když tedy nezareagovala, pustil Vladimír její dlaně a vstal. Pomalu obešel jejich stůl, vyndal z krabičky na stole drobný zlatý prstýnek a klekl si k Elišce na zem. "Vidíš?" zeptal se a ukazoval jí nápis na vnitřní straně šperku. "Pro Elišku. Pamatuješ?" Laskavě se usmál. "Jak bych mohla zapomenout…" utřela si hřbetem ruky slzu štěstí a vrhla se mu do náruče.
Snědli zákusky, vypili kávu a vydali se směrem k Vladimírově vile, jelikož Eliška byla stále ještě v transu a vnímala jen Vladimírova ústa, která vyprávěla všechno možné… nezáleželo moc na tom co. Není tudíž divu, že Eliška v podpatcích uklouzla na zmrzlé kaluži uprostřed chodníku. Zavrávorala a padala dozadu. Než Vladimír vůbec zjistil, že padá, už byla na zemi. "Sakra.." zamračila se, ale pak se rozesmála: "Vladimíre, přísahám, že nevstanu!" "Ale no tak…" zasmál se taky. "Já ti teda přísahám, že tě zvednu." Smál se a natáhl se pro její ruce. Chvíli to trvalo, ale nakonec Eliška stála nohama zase pevně na zemi. Chtěla se vydat dál, ale Vladimír jí zastavil: "Počkej…" oprášil jí sníh z kabátu. "Díky." Usmála se vděčně, a tu si všimla, kde jsou. "Jé, já musím domů." Prohodila ledabyle. "Kolik je vlastně hodin?" podívala se na svou ruku a zjistila, že si hodinky nechala doma. Vladimír byl tudíž rychlejší: "Deset. Co takhle zajít ještě ke mně na skleničku?" Elišku to rozesmálo: "Jako za starých časů?" "No… ehm, teď mi došlo, že vlastně doma nic nemám." Zarazil se. "Ale jestli by ti nevadilo třeba kakao?" rozesmál jí.
Jak slíbil, kakao jí udělal. "Takže je to mezi námi v pohodě?" zeptal se a podal jí hrneček. "Hm… víc než v pohodě…" napila se. " Ó, tedy pane šéfkuchaři, vy byste si mohl zařídit kakaovou firmu." Mrkla na něj šibalsky. Zasmál se a mrkl na ní taky. "Hele já už asi fakt půjdu.." zvedla se. "Ale…" zastavil odcházející Elišku Vladimír a políbil jí na krk. Eliška se otočila, chytila ho za ruku a nechala se odvést zpátky.
Oba věděli, že už se do minulosti ohlížet nebudou…

Děkuji Vám za přečtení těchto pěti dílů. Doufám, že se líbilo. ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama