Setkání...

28. září 2013 v 0:21 | Mája |  Ostatní
Mám pro Vás popůlnoční překvápko. "Nahlédnutí do zákulisí aneb Scénář" ;D


Setkání

Před školou (rok 2010)
Ema rozrazí vchodové dveře a vyběhne ven.

Ema: Honzo! Honzo!!

(Honza jí nevnímá, dál se baví s kámošema, Ema dojde až k němu)

Ema: Honzo, nechceš jít třeba dneska do kina? (s nadějí v hlase)

Honza: Ani ne. Proč, co dávaj? (nezaujatě)
Ema: Ani nevim… a co třeba ven? K řece? Nebo tak něco… (má na krajíčku)

Honza: Nemám čas. Už mám něco s Michalem. Čau. (ani se na ni nekoukne, odchází)

(Ema utíká pryč a snaží se zadržet slzy)


Na sídlišti-lavička (rok 2012)
Ema a Honza sedí na lavičce a užívají si společné chvilky.

Ema: Máte na zítra něco do školy?

Honza:O škole mi ani nemluv! (zatváří se naštvaně a vlídněji dodá) Ale myslim, že ne..

(Emě přišla SMS.)

Ema: Néé! To je máma. Musím domů.

Honza: To už je tolik? (překvapeně)

Ema: Hmm. Tak zítra. (obejme Honzu a odchází)

(Ema se u dveří otočí, aby mu zamávala. Honza se vybavuje s nějakou holkou a odchází s ní pryč.)


V parku (rok 2012)
Ema rozhořčeně křičí na Honzu.

Ema: To si děláš srandu!? Takže ty se za míma zádama slízáš s nějakou Blondýnou.. a myslíš si, že sem úplně blbá! Že na to nepřijdu!!

Honza: Prosim tě…

Ema: CO!??!!

Honza: Di do háje..

Ema: Takže ty to potvrzuješ?!! Je to pravda?!

Honza: Do toho ti nic není..!

(oba jsou naštvaní)

Ema: Tak víš co? Di do prdele!

(Ema se otáčí a odchází pryč. Honza zůstává sedět na lavičce a zírá za Emou.)


Na cestě (rok 2022)

(Ema si povídá s kamarádkou K.)

Kristýna: Takže ty si fakt myslíš, že to udělala ona? (směje se)

Ema: Jo! (smích, dívá se na Kristýnu)

(Ema ve smíchu zakopne a narazí do muže, který jde proti ní)

Ema: Pardon. (zahuhlá)

(oba naráz)- Kristýna: Si v pohodě?
Honza: Jste v pořádku?

(Ema konečně vzhlédne)

Honza: Emo … (překvapeně)

Ema: Honzo … (zděšeně)

(zírají na sebe, beze slova)

Kristýna: Ahoj. Já jsem Kristýna. (směrem k Honzovi)

(vytrhne Honzu z přemýšlení)

Honza: Honza. (podá jí ruku)

Kristýna: (kouká z jednoho na druhého) Hele Em, já už musím domů. Tak se uvidíme v pondělí. V práci. (podívá se na ní)

(nikdo jí neodpovídá)

Kristýna: Tak ahoj. (odchází)

Ema: Co tady děláš? (prolomí ticho)

Honza: Jdu z práce. Jak se máš? Jak je to dlouho… (nedořekne)

Ema: Co jsme se neviděli? … Deset let. (Stále mu hledí do očí)

Honza: No a jak se máš? (mile)

Ema: Dobře. Docela dobře. (pořád je mimo)

Honza: … (neví, co říct) No a co život?

Ema: Tak mám práci… (nedořekne)

Honza: A jsi vdaná? (s nadějí v hlase)

Ema: Nemyslím si, že je to vhodná otázka..

Honza: A jsi? (nevzdává se)

Ema: … Ne.

Honza: A mohl bych… (nedořekne)

Ema: (skočí mu do řeči) Ne, nemohl. (utne ho)

Honza: Ale..

Ema: Mám svůj vlastní život… a jestli si nepamatuješ, ty už do něj deset let nepatříš.

Honza: Na to se nedá zapomenout. Je mi to líto…

(Ema mlčí.)

Honza: …celých deset let.

Ema: Honzo.. nech mě být.

Honza: Emo, to bylo jedno velký nedorozumění..

(snaží se jí políbit, Ema se mu vytrhne)

Ema: Odejdi.. prosím odejdi.. (se slzami v očích)

Honza: Ale no tak..

Ema: Nech mě být! (utíká pryč od něj)

Honza: Emo! Emo počkej! Přece to nemůžeš jen tak hodit za hlavu! Tohle je osud. (běží za ní)

Ema: A proč bych NEMOHLA? (naštvaně)
(Honza doběhne k ní, chytí ji za paži a zastaví ji)
Honza: Protože … mě máš ráda. (laskavě)

Ema: To teda nemám. (vyhýbá se jeho pohledu)

Honza: Ale jo, máš. (usmívá se)

Ema: Ne, nemám. (její oči stále utíkají od něj)

Honza: No dobře. (pomalu se otáčí a čeká až ho Ema zastaví)

(Honza vyrazí vpřed.)

Ema: Počkej.. tak počkej přece.. (ubrečeně)

Honza: Co? (zeptá se, jako by nevěděl, o co jde)

Ema: Máš pravdu.

Honza: V čem? (zkouší jí)

Ema: Asi tě mám ráda. (pomalu, zadrhnutě)

Honza: Jenom ASI? (směje se)

Ema: Přestaň. (smích)

(odchází spolu pryč, smích)

Honza: A ta holka, no ta blondýna.. to byla moje sestra. (s úsměvem na tváři)

Ema: Cože?? (překvapeně a trochu naštvaně)

Honza: No, ale nevlastní.. nevídáme se moc často. (vysvětluje)

Ema: A proč si mi to neřekl dřív?? (naštvaně)

Honza: Nemluvila si se mnou, vlastně si úplně zmizela. Od té doby jsem tě neviděl..

Ema: Promiň..

Honza: Ale za co? Vždyť ty za nic nemůžeš. Prostě jsem tě měl najít a všechno ti říct, ale já to tenkrát prostě nepovažoval za důležitý..

Honza: Teď už to ale vidim jinak. Byl jsem idiot.

Ema: Souhlasím. (směje se) Ale asi ti to odpustím.. (potutelně se usmívá)

Honza: Asi?

(smích, odcházejí…..)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama