Počátky - díl 4.

13. září 2013 v 22:41 | Mája |  Počátky (pokračování podle Máji)

4.

Josefka vstoupila dovnitř a hned se divila, proč se v kuchyni ještě svítí. "Markétko? Proč ještě nespí…" zarazila se a její pohled se zaměřil na dívku, sedící za stolem. Pak se otočila s tázavým výrazem na Markétku. "Babičko! Pamatuješ si na Kristýnu?" vyskočila Markétka nadšením ze židle. Josefce se rozsvítilo. "Já věděla, že jí znám. Kristýnko, ty si vyrostla." usmála se Josefka a hned šla dívku obejmout. "Dobrý večer." Pozdravila Krista s nejistým úsměvem na tváři. "Ale, prosím tě, říkej mi Josefko." Reagovala na její nervozitu.
Pak jí holky vysvětlily, proč tu vůbec je a šli unavené a upovídané spát.

"Dobré ráno, babi." Přišla Markétka do kuchyně. "Dobré." Odvětila Josefka, aniž se na ní podívala a věnovala se dál mazání chleba. "Krista ještě spí?" zeptala se. "Jo jo, asi byla unavená z té cesty … no, nebo z toho ponocování." Zasmála se pro sebe Markéta. Ve skutečnosti jí bylo stále zle z celé té záležitosti s Ondřejem a Kamilou a probděla celou noc, avšak doufala, že její babička nic nepozná. To by ale nebyla Josefka. Konečně na ni pohlédla. "Markétko! Stalo se něco?" zjišťovala s hrůzou v očích. Markétka jí vyklopila vše, co se včera u Včelína stalo, stále jí u toho tekly slzy, jako když vše vyprávěla Kristýnce. Josefka jí v duchu velmi litovala a přemýšlela, jak by jí pomohla. Musí si promluvit s Panenkou.
"Markétko, mohla bys za mě na chvíli zaskočit v konzumu?" Markéta na ni překvapeně pohlédla, utřela si slzy a samozřejmě přikývla. "Tak já tam půjdu hned a snídani si vezmu sebou. A omluvíš mě v ordinaci?" zeptala se. Vzala si namazaný chléb do ruky a odcházela. "Jo, omluvím.", ale to už byla Markétka za dveřmi.
"Dobré jitro, Josefko." přišla do místnosti Kristýna. "Ahoj." Odpověděla jí Josefka, která se zrovna chystala do ordinace. "Snídani máš na stole, kdybys něco potřebovala, tak teď jdu do ordinace…" udávala pokyny. "A kde je Markéta?" "Šla za mě na chvíli zaskočit do krámu. Jdu za Panenkou, musím s ním mluvit - ohledně toho Ondry. Říkala ti to?" "Jo, říkala. Myslíš, že bych si mohla promluvit s tím Ondrou? Abych zjistila, jak to vlastně všechno je… aspoň se zabavím, než si najdu nějakou práci. Nevíš, jestli by někde v okolí nepotřebovali servírku, nebo tak něco?" "Počkej, ty tu chceš zůstat? Myslela jsem, že tu budeš jen pár dní.." zeptala se překvapená Josefka. "No… já jsem se.. tak trochu pohádala s našima kvůli tomu, že jsem chtěla najít svoje příbuzný a … vyhodili mě z domu. Jelikož mám vystudovanou hotelovku, myslela jsem, že bych mohla pracovat u tety Jany v tom jejím hotelu, nebo co to je. Jenže ona si myslí, že jsem stejná jako máma, a práskla mi dveřmi před nosem. Mohla bych tedy zůstat tady, Josefko? Alespoň na nějakou dobu?" její výraz poprvé od jejich setkání zesmutněl. "Ale jo." Usmála se na ní Josefka. "A když půjdeš za Ondřejem do Včelína, stav se na návsi v hospodě. Vanda bude určitě ráda za pomoc." "Dobře, děkuju moc." Vzala si snídani ze stolu. "A hlavně to s tím Ondrou neříkej Markétě." Mrkla na ni Josefka, dala jí instrukce kudy do hospody a do Včelína, a odešla za Panenkou do ordinace.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | 14. září 2013 v 11:44 | Reagovat

Je to super Májo:)

2 Májinka,Mája Májinka,Mája | 15. září 2013 v 16:46 | Reagovat

Děkuju moc. Jsem ráda, že se líbí. Mám psát další?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama