Počátky - díl 2.

13. září 2013 v 22:32 | Mája |  Počátky (pokračování podle Máji)

2.

Měla štěstí, její babička nebyla doma. Byla ještě v konzumu a pak podle plánu, měla jít k Panenkovi. Co Markétka věděla bylo, že se má doktor Panenka dnes pokusit uvařit Josefce večeři. Tato představa jí trochu zlepšila náladu.
Usnula vyčerpáním na gauči a probudilo jí až klepání na dveře. Vážně někdo klepal, nebo se mi to jen zdálo? přemýšlela. Tu se zaklepání ozvalo znovu. Nebyl to sen.
Markétka mrkla jedním okem směrem k hodinám. Pět. To je na babičku moc brzo, ale ta by vlastně neklepala, nemohla Markétka pochopit, kdo by to byl. Když se klepání ozvalo po třetí, a vytrhlo jí tím z přemýšlení, konečně se zvedla a vydala se ke dveřím.
Otevřela a zůstala nechápavě a zároveň překvapeně koukat. Před ní stála asi 18ti letá holka, blondýna, výškou asi jako Markéta, s nejistým úsměvem na tváři a za sebou táhla malý kufřík. Tak jako tak, Markétka nevěděla, kam si jí zařadit…
"Ahoj." Promluvila neznámá dívka po 5 minutách ticha. "My se známe?" zeptala se jí nejistě Markéta. "Hm, jo, známe. Už je to ale dávno, co jsme se viděli naposledy. Jsi Markétka, že jo?" "Ehm, ano, to jsem já, Markéta Suková, ale já opravdu pořád netuším, kdo jste." Přiznala se konečně. "Jé, promiň." Usmála se na ni. "Jsem Kristýna Kolářová, tvoje sestřenice. Dcera sestry tvého otce." Dodala a mrkla na ni. "Pane bože, Kristýnko!" docvaklo všechno Markétce. "Co tady děláš?" ptala se hned. "No vlastně jsem přijela za tebou a tvojí babičkou. Loni mi bylo osmnáct a začala jsem pátrat po svých postrácených příbuzných. Jenže jak víš, moje máma s tvojí se nikdy nemusely, kvůli tomu se úplně zrušily setkání s Vámi a když už jsem sehnala alespoň tetu Janu, nedokázala jsem z ní nic vypáčit." "Prosím tě, o ní mi ani nemluv.." usadila Markéta Kristýnu ke stolu v kuchyni.
Následoval dlouhý rozhovor… Markétka se dozvěděla, že Kristýna sháněla a hledala informace o nich skoro celý rok a nakonec se jí to takhle podařilo. Markéta vysvětlila Kristě jaké má teď s mámou peripetie, mluvili také o Josefce a všem možném, co se za ty dlouhá léta seběhlo. Čas nevnímaly, prostě mluvily a mluvily, Markétka ze sebe dostala dnešní situaci s Ondrou a hned se jí trochu ulevilo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama