(Ne)obyčejná duše - díl 5. a 6.

13. září 2013 v 22:28 | Mája |  (Ne)obyčejná duše

5.
Proč vždycky první den nemůžu usnout? Je pět ráno, já spala všeho všudy dvě hodiny a teď už na to nemám náladu a vzdávám to. Rychle na sebe hodím šortky a volné triko a razím si cestu do kuchyně. Ophelie pracuje od pěti, takže nejsem jediná, kdo je vzhůru.
Otevřu dveře do kuchyně a za plotnou ji uvidím. Rozhlídnu se jestli je tu sama, a pak nevědomky vydechnu, protože je. Přijdu blíž k ní a začnu mluvit dřív než se mě lekne.
"Ahoj. Můžu být tady s tebou?" Rychle se otočí a já poznám, že se mi to nepovedlo, lekla se. "Jé, to jsi ty.. Já jsem se lekla. Co tady strašíš? Jak to, že nespíš?", ptá se překvapeně. "Ále, jako vždy. Nemůžu spát," odpovím unaveným hlasem. "A nechceš něco k jídlu, nebo k pití, Anne?" Je zajímavý slyšet, jak mi někdo říká Anne. Doma je to furt samé Aničko, Andulko, ve škole Anno a Eliška mi říká Andy, to se mi jediné líbí. Ale Anne jsem jenom tady. Jako by se ze mě stal na dva týdny jiný člověk. "Ne, nemám hlad. Jen nechci být sama, když v apartmánu všichni spí." "Dobře, tak si můžeme třeba popovídat. Susan přijde až za hodinu, takže máme spoustu času… Už jsi viděla kluky, teda myslím Toma a Lukyho?" Překvapeně se na ní podívám a přemýšlím, proč bych měla první vidět zrovna kluky: "Oph, jsem tu teprve od jedné hodiny v noci, další hodinu jsme večeřeli a povídali si, a pak jsem měla jít podle plánu spát… Opravdu jsem ještě neměla čas je vidět. Dneska musím za Rose a Claire a napadlo mě, že bychom mohly jít do kavárny spolu. Nechceš jít s náma?" "Bohužel, jsem přece v práci. Možná někdy jindy až tu bude Susan, ale v nejbližší době určině ne. Susan má doma hodně práce a starostí a je tu pouze dopoledne, pomáhá vařit oběd a pak mizí. Vždyť víš, teď když se Jack připravuje na vysokou, tráví hodně času s ním, aby mu pomohla." Jack je Claiřin bratr. Chtěl by jít na práva, nebo spíš Susan by chtěla, aby šel na práva. On chce být doktor. Moc se nevídáme, protože je starší a nikdy jsme si příliš nerozumněli, ale na oslavě nebo párty u Claire doma, byl na mě vždy milý, to se mu musí nechat. "Tak někdy jindy," odpověděla jsem a pomohla jí míchat vajíčka na snídani.
6.
Dnes už znovu vycházím z pokoje v letních šatech, botkách na klínku a s kabelkou v ruce. Máme s Rose a Claire sraz v kavárně u Val. Rodiče jsou venku a Ela taky někde lítá a tak za sebou zamykám dveře. Před dveřmi se zarazím. Asi deset metrů ode mě stojí Eliška a baví se s nějakým klukem. Eliška se směje na celé kolo a na tvářích má dolíčky. Tomu klukovi do tváře nevidím, ale neznám ho. Je docela dost vysoký, asi i starší než já. Pozoruju je a přitom kráčím ke schodům.
"Áá, sakra!!" ležím na schodech a něčí ruce mě drží za paže a snaží se mě zvednout. Nějak jsem se zamyslela, říkám si a snažím se postavit. Silné ruce mě pomalu vytáhnou nahoru a najednou stojím tváří v tvář neznámému klukovi. Vždyť je to ten, na kterého jsem teď zírala! Ale Eliška už s ním není. V duchu nemůžu pochopit, jak se sem tak rychle dostal.
Má hnědé rozcuchané vlasy, krásné tmavě modré oči lemované dlouhými řasami, opálenou pleť a … "Stalo se ti něco?" ptá se dokonalou angličtinou a já jsem trochu zklamaná, že tak krásný kluk není třeba čech. "Ne, myslím, že jsem v pohodě," odpovím trochu později, jak jsem omráčená. "Oukej, tak čau a příště dávej větší pozor, krásko," dořekne a odchází. Panebože, on mi řekl krásko!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama