(Ne)obyčejná duše - díl 3. a 4.

13. září 2013 v 22:27 | Mája |  (Ne)obyčejná duše

3.
Dnes je to tedy už pátý rok, kdy sedím v letadle a z okénka vidím osvětlený ostrov. Nevím, čím to je, ale vždy letíme v noci. Koukám se a hledám ty světla, která znám. Náš hotel je malý, útulný a blízko u moře. Není to žádná obrovská "továrna", s pěti hvězdičkami, kam se vejde lidí, jak smetí a to jsem ráda. U nás v hotelu jsou řekové vždy velmi přívětiví a milí.
Letiště je v hlavním městě, v Kerkyře. Kerkyra je nedaleko našeho hotelu, a proto jsme tam vždy strávili mnoho času. Já totiž miluju lidi. Miluju ten ruch na přeplněných ulicích, když všude svítí barevná světélka a město žije. A to je noc, kdy žiju. Žiju spolu s tou hromadou lidí a připadám si, že někam patřím, protože u nás v Česku, u nás ve škole mi to tak nepřipadá. Tam nežiju.

Vždycky mi chvíli trvá než si v hotelu zvyknu. Naštěstí rodiče vždy objednají stejný apartmán a tak tam mám vlastně svojí postel. Taky tam máme malou kuchyňku, obýváček a dva pokoje. V jednom spím já a Eliška a druhý patří mámě s tátou.
I když přijíždíme do hotelu v noci, svítí se tam, jako o polednách. Čekají na nás. Vždy nás vítají, protože tady nás zná každý. S personálem jsme taková jedna velká rodina. Na uvítanou nám v noci vždy připraví velkou hostinu. Většinou plody moře. Když jsem byla menší, přišlo mi nechutný jíst mušle a krevety, ale postupem času jsem si je velmi oblíbila a v letadle se nemůžu dočkat až budu sedět u velkého prostřeného stolu a dlabat do šneků.
Po večeři letím dlouhou chodbou v prvním patře a táhnu za sebou velký těžký kufr, naplněný k prasknutí. Musím tam být, co nejdřív. Teprve až když otvírám dveře a vcházím krátkou uličkou do mého pokoje, začínají prázdniny. Začínají dva týdny prázdnin, kdy jsem mezi svými a kdy žiju.

4.
Zírám na odraz v zrcadle a přemýšlím, co se na mě tak změnilo. Proč na mě známí na večeři tak nevěřícně koukali? Chelidóni, syn šéfa hotelu Giánnise, stál pouze s otevřenou pusou. Letos mu bylo 20, myslím. Ophelia, nejlepší kuchařka jakou znám, mi pochválila šaty a nemohla uvěřit tomu, jak rychle mi narostli tak dlouhé vlasy. To je pravda, loni jsem je měla po ramena a teď už sahají pomalu k pasu. Giánnis se záhadně usmíval a oči mu těkali mezi mnou, Eliškou, mamkou a tátou.
Jediné co mě mrzelo bylo, že jsem nezastihla Pétrose a jeho ženu Christínu. Už u hotelu nebydlí, protože se letos odstěhovali do města. Ale naštěstí musí do hotelu dojíždět, jelikož myslím, že by bez nich spadl. Pétros pracuje na recepci a Christína všechno hlídá. Od uklízeček, přes učetnictví, až po kuchyni. A to jsou vlastně všichni řekové v hotelu - Chelidóni, Giánnis, Ophelia, Pétros a Christína. Mají spoustu různých brigádníků, které neznám, ale také ty, které znám, protože tu pracují pravidelně a jsou třeba z Francie nebo dokonce z Ameriky.
Letos jsem se seznámila s číšnicí Nicol, která přiletěla z Anglie. Myslím, že jí může být takových 25. Dále jsem poznala nové uklízečky Monique, Marion a Lucienne z Francie. Nový je taky číšník David z Ameriky a jeho sestra Jane, která vypomáhá Pétrosovi na recepci.
Mých zpřízněných duší je tu hned několik. Moje milovaná Claire, která se přistěhovala spolu s rodinou do vedlejší vesnice a je stejně stará jako já. Asi proto si tak rozumíme. Je v hotelu často, protože tady pracuje její maminka Susan jako kuchařka. Moje další kamarádka je Rose, další cizinka v hotelu. Je jí 20, pracuje tady již druhý rok v číšnictví a pochází z New Yorku, kde vystudovala hotelovou školu. Pak je tu ještě Tom a Luke, bratři, kteří v 17 utekli z domova sem na Corfu a pracují v jediné kavárně, která tady ve vesničce je. Jejich šéfová je moje třetí a poslední kamarádka. Valentina. Nemá příliš klasické jméno, ale je na tom líp než její starší sestra, protože Delfina je podle mě horší. Říkáme jí Val. Je jí 27, pochází z Německa a na Corfu se přistěhovala s mámou a pěti sourozenci, když jí bylo 10, protože si tady její matka našla nového přítele a teď už manžela Simóna.
Mám ohromnou radost, že je tu konečně nějaký francouz. Celá ta leta jsem chtěla, aby tu nějaký byl, protože mluvím francouzsky a chtěla jsem konverzovat. Hurá! Konečně mám příležitost, a dokonce trojnásobnou.
Se všemi mluvím anglicky kromě Val, protože ona je z Německa a já německy umím. Jsem sice na řeckém ostrově po páté, ale pořád umím jen základy. Řeků je tu pouze 5 a všichni anglicky umí. Dokonce i Ophelia, které je pomalu 65 a je to kuchařka. Vlastně jí považuju za mojí další babičku. No schválně, kdo z vás může říct, že má tři babičky?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama