(Ne)obyčejná duše - díl 1. a 2.

13. září 2013 v 22:26 | Mája |  (Ne)obyčejná duše

1.
Právě jste začali číst? A přemýšlíte, kdo je neobyčejně obyčejná duše? Tak to jsem já. Anna. Kámošky ze školy říkají, že jsem romantička a že mám hlavu v oblacích. Já si naopak myslím, že jsem stejná, jako všichni. Prostě obyčejná. Jenže pak je tady ještě moje máma a ta pořád opakuje, že mám velký talent. Totiž, hraju na klavír, taky tančím a aby toho nebylo málo jsem na jazyky. Opravdu. Mluvím plynně třemi jazyky a to je mi teprve sedmnáct. V tom bude možná ta neobyčejnost. Táta říká, že jsem neobyčejně krásná, prý druhá nejkrásnější na světě. Hned po mámě. Ale to je asi jasný, že si to myslí. Jsem přece jeho dcera. Víská mě v mých dlouhých blonďatých vlasech a říká, že si druhé místo dělíme s Eliškou, mojí sestrou. Jsme si dost podobné, jen ona je moje mladší kopie. O dva roky. Jediné, na co moje romantická duše, talent ani krása nestačí je láska.

2.
Jezdíme na dovolenou do stejného hotelu, na stejný ostrov. Na Corfu. Máma s tátou říkají, že je to jejich "srdeční záležitost", protože se tam před lety zasnoubili. Já vlastně ani jinde nebyla, tedy myslím v cizině. Začali jsme ostrov navštěvovat, když mi bylo dvanáct. Táta tehdy usoudil, že už jsme se ségrou dost velké. Měla jsem tehdy strašnou radost, protože jsem se k moři hrozně těšila. Všichni od nás ze třídy už u moře byli a jediná já ne.
Na Corfu jsme vždy na přelomu července a srpna, dva týdny. Možná taky proto umím řeči. Už jako dvanáctileté děvče jsem se domluvila. Řekla bych, že to byl od rodičů záměr. Donutit nás takto mluvit. A já jim za to dodnes děkuju.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama